Povídky

Black Veil Brides: Fan Fiction - Neopouštěj mě!

27. února 2013 v 0:15 | Maxmilián
"Andy, zlato, děkuju ti!" řekl Ash a tiskl k sobě plyšového méďu, kteréno od Andyho dostal k výročí dvou let.
"Není zač miláčku" řekl Andy. "Nastup si Ashi, někam si zajedem. Mám ještě jedno překvapení" řekl Andy.
Ash si celý natěšený sedl na sedadlo spolujezdce a Andy za volant. Nastartoval a vyjeli.
Když najeli na dálnici, v rádiu začali hrát písničku Link It Up od Kiss.
Jelikož Kiss oba milují, začali si hlasitě zpívat. Andy neustále po očku sledoval Ashe.
Byl tak krásný a roztomilý. Andy od něj nemohl odtrhnout oči. Věděl, co na Ashovi tam miluje.
Ten jeho úsměv a to, jak strašně je krásný. On je ten pravý. Ten, pro koho by umřel.
Ten, s kým by šel až na konec světa. Ale ani jeden z nich netušil, že se stane něco strašného.
Andy se podíval znovu na Ashe, ale ten najednou začal křičet. "Andy pozor"stihl křiknout Ash.
Andy se vylekaně podíval dopředu a zjistil, že jede z dálnice prudkou strání.
"Ashi, miluju tě" řekl Andy a těsně na to narazili velikou rychlostí do stromu.
Ash nebyl připoutaný a vyletěl přednim sklem. Upadl asi o dva metry dál na zem.
Andy zůstal v autě s rozbitou hlavou a střepama zabodanýma do rukou.
To je ten moment, kdy ještě nevíte, že jste kvůli nepozornosti všechno ztratili.
Jen ten medvídek seděl v klidu v autě. Andy se probudil až dalšího dne v nemocnici.
Když mu oznámili, že je Ash mrtvý, strašně ho to vzalo. Jeho hloupost mu zabila přítele.
Všechno pro něj přestalo mít smysl.
O dva dny později našli Andyho mrtvého na nemocničním lůžku s krkem obmotaným hadičkami.
Udusil se. Nesnesl ten pocit, že zabil Ashe. Nechtěl tu být bez něj. Musel to udělat.
Asi po týdnu je oba pohřbili. Oba dali do jednoho hrobu a na něj položili onoho plyšového medvídka.
Třeba spolu budou šťastni i po smrti...

Prokletý dům - 1.část

1. ledna 2013 v 21:25 | Maxmilián
Ležel jsem v posteli, koukám na zeď, zničehož nic vzplanul plakát na kterým byl Bill.
Nevím, co měl znázorňovat jeho ďábelský úsměv, ale bál jsem se.
Na zemi zbyl jen popílek, šel jsem k němu a najednou začal foukat vítr,
někdo mě chytl za ruku, schodil na zem, a já upadl...

Začala mě bolet hlava, jelikož jsem se docela hodně bouchl do hlavy, nemohl sem se zvednout,
něco mi drželo nohy, ani hlásek sem nemohl vydat..
co to jee? pomyslel sem si.. ať už to skončí ! Po chvíli jsem z ničehožnic usnul..
pak sem se probudil ale uplně jinde,..
Volal jsem pomoc.. v tom ale někdo ke mě přišel..

Byl to starý pán, vypadal jako bezdomovec.. roztrhané hadry a špinavý obličej..
Co ode mne chce?.. netušil sem.. sedl si ke mě.. začal mi vyprávět o svém životě, říkal, že má dům,
a že neví komu by ho dal, že nikoho nemá, přepsal ho tedy na mě, ale nechápu proč to udělal..
Zanedlouho ten pán zemřel.. Já a otec jsme se nastěhovali tedy do toho domu,
Už z venčí se mi zdál velice divný.. šel sem ke dveřím, byli otevřené, vešel jsem,
kupodivu.. vypadal jako neškodný krásný dům, ano částečně tomu bylo tak.. ale..
Prošli jsme ho celý,byl fakt nádherný, líbil se nám.. pomalu sme si začali vybalovat věci..
"áááá" zařval jsem když sem něco viděl za oknem.. přiběhl ke mě táta a ptal se co se děje,
na to sem mu jen odvětil, že to bude dobrý, jen sem viděl něco hrozného za oknem..

Táta šel k oknu a jen se tak z něj porozhlídnul, nic nevidel.. Byl jsem tedy v klidu.. možná se mi to
jenom zdálo.. celý večer se nic nedělo.. bylo kolem 10tý večer v tom se z vedlejšího pokoje ozývali divné zvuky..
strašně sem se báál..

Něco mi začalo bouchat na dveře..schoulil sem se pod peřinu, a modlil se ať je to pryč.. po chvilce to utichlo..
V klidu jsem tedy usnul,ráno jsem se probudil a všechno bylo poházené, oblečení po zemi, rozbité skříně, otevřené okno..

"co se tady dělo?" vstal sem z postele a na nástěnce byl jen nějaký papírek stálo na něm "Zemřeš, jako tvůj otec!"
strhl sem ho a zmuchlal, prošel jsem celý dům, táta nikde.. "tati?" nic se neozvalo..
Byl slunečný den, ale najednou se zatáhlo a rozfoukal se vítr, nechtěl sem tu být,
tak sem šel ke dveřím, že odejdu.. nešli otevřít.. ale nebyli zamčené.. něco je drželo..

Hrozně moc mi chyběl táta, já.. nemohu bez něj být.. odešel jsem do jiné místnosti,
vypadalo to jako kuchyň, hledal jsem nějaký nůž..
Něco mě tu drží.. stejně bych nepřežil.. proč se nezabít rovnou.. říkal jsem si a z šuplíku vytáhl nůž..
Náhle vysklí okno a já se lekl.. schoval jsem se pod stůl a čekal až se vše uklidní..

Možná to bude mít pokračování i normální název..

27. prosince 2012 v 0:15 | Max
Když jsem se jednoho dne vrátil z práce, viděl jsem že moje žena leží v bezvědomí na zemi u krbu,
neváhal jsem ani vteřinu a šel k ní, snažil jsem se ji vzbudit. Začal jsem brečet když se dlouho neprobouzela..
Začal jsem panikařit a ani si neuvědomil, že bych měl zavolat záchranku..

Zrada nebo láska?

18. září 2012 v 18:41 | Max
Běžela zasněženou loukou, která byla za vesnicí, jen aby se dostala co nejdál od něj. Nemohla tomu uvěřit, že jí tohle udělal. Milovala ho, a on si s ní jenom takto hrál. Jak jen mohl? Takhle jí zradit. Vždycky věděla, že nechce, aby se jí stalo přesně tohle, ale ona podlehla jeho citům, a nechala se, aby ji ublížil, jak nejvíc mohl. Nejhorší bylo, že si za to vlastně mohla sama.

Když padá hvězda

18. září 2012 v 18:31 | Max
Dívka s růžovými vlasy se pomalu procházela na pobřeží a sledovala oblohu. Vzpomínala na časy, kdy se tady procházela s ním.
S člověkem, který pro ni tolik znamenal, s člověkem který i přesto, že věděl o jejích citech, se k ní choval necitlivě a bez zájmu.
I přes to všechno ho milovala. Jeho tmavé vlasy, hluboké černé oči a chladný pohled. To všechno na něm milovala, jenže on jí nenáviděl, nikdy jí nevěnoval ani jeden úsměv, nikdy se na ní nepodíval tak, jak by si to ona přála.
Byl chladný jako ledový zimní vánek..

Smrt

18. září 2012 v 18:22 | Max
Tma. Nic než jen tma. Trhl jsem sebou při zašustění větru v korunách stromů. Můj zrak se začínal vracet.
Nebyla tma. Tohle nebyla žádná místnost o dvou metrech na další dva mezi čtyřmi neproniknutelnými stěnami.
Žádná cela, žádné mučení a výslech. Jen noc a já někde venku v divočině, evidentně. Což mě vcelku překvapovalo.
Ještě víc, že mě tu nechali na živu, to byl trochu nesmysl. I kdyby mě nechtěli vzít do zajetí, tak mě aspoň měli zabít.

FFka-Upíři 5.část

12. března 2011 v 14:33 | Max
Danny se Simonem si zrovna nacvičovali jak se ubránit proti zlým upírům, když najednou dostala Naja menší záchvat smíchu.
"Co se děje?" zeptal se vyděšeně Simon.
"N… n… nic," smála se Naja dál. "Jen jsem si na něco vzpomněla!" zalhala jim malinko.
"To je ale dvojka," pomyslela si…

Kevin slétl před dům.
"Kdo to k čertu zase je?" Strýc rozrazil dveře. "Aha, to si ty?" zabručel.
Kevin šel nejdříve do svého starého pokoje, odkud vzal všechny své zbývající věci.
Poté sešel i s Tomem do kuchyně, kde seděl Adam.
Zavedl s ním dlouhou konverzaci, při níž se Kevin dozvěděl, že kolem domu již několikrát procházeli "Ti divní lidé v maskách", ale do domu nikdy nevkročili. A že se tu i několikrát objevil "Nějakej chlap s hadím ksichtem", jak ho nazval strýc.
"Bylo to dvakrát, a vždy v jedenáct večer!" řekla mu teta. "Něco mumlal a ukazoval na náš dům.
"Dům se vždy párkrát otřásl, ale jinak se nestalo nic!" doplnil ji strýc.
Jejich návštěva se rychle blížila ke konci a když se Kevin zvedal, ozvala se hlasitá rána. Tom a Kevin se podívali z okna. Stála tam patnáctičlenná skupina upírů a zdálo se, že na něco čekají.
"Co tu chtějí? Vypadají jako ti, s kterými jsme skládali zkoušky," řekl Tom.
"Uvědomuješ si, že budeme muset kolem nich projít?"
"To je fakt!"
Navíc, mám takový pocit, že nás vidí. Koukají směrem k oknu," řekl Tom.
"To je blbost, tenhle dům je začarovaný."
"Jak mi ale vysvětlíš, že na mě ten upír kouká?" zeptal se ho.
Kevin se podíval tím směrem, kam se díval Tom a opravdu - jeden z upírů je pozoroval.
"Tome… oni mají černá křídla!"
"Co?"
Jeden z upírů se protáhl a odhalil mohutná křídla. Vypadala jako dračí.
"Jdeme!" zavelel Kevin.
"Jak to chceš zvládnout?"
"Nevím, nemůžeme tu zůstat dlouho. Naja by měla strach!"

Jakmile vyšli před dům, okamžitě si jich všimli upíři a pustili se s nimi do boje…
Většina upírů byla buď mrtvá, nebo omráčená, když se jednomu z upírů podařilo chytnout Toma a okamžitě se jí zakousl do tepny. Tom vykřikl a upoutal na sebe pozornost Kevin, který se k ní vrhl. Nevšiml si ale jedné upírky, ta k němu přiskočila, udeřila ho do temene hlavy, a poslední, co Kevin cítil bylo, jak mu dva ostré špičáky propichují kuži…
Když se k nim přemístili Simon, Naja a Danny, ležel Kevin ve velké kaluži krve a opodál byl Tom. Oba byli bledí…
Naja se k nim vrhla: "Ještě žijí…"
V tu chvíli se k nim někdo přemístil. Jakmile spatřil ´Toma, chlapec zbledl. "To ne!"
Danny se okamžitě postavil. "Co ty tu sakra děláš? Přišel jsi je oddělal?"
"Uklidni se, Danny. Kdybych chtěl Toma zabít, už je dávno po něm…"
"Cože?"
"Aau, můj krk. Co tu dělám? A… Tome!" vykřikl.
"Klid! Ten už je v pořádku," odmlčela se.
"Už… Jak to myslíš?"

"Když vás napadli ti upíři, dostala jsem varování… Jsem spojena s dědicem, a proto vím, co se s ním děje i když není blízko mě. Ale k věci. Přišli jsme tam a ty a Tom jste leželi celí zakrvácení a v bezvědomí. Upíři vám pouze pili krev. O to Andrejovi šlo! Nechat vás zabít upíry, aby dokázal, že jsi byl slabý!" vysvětlovala Naja.
"Proč tedy ještě žijeme?"
"No," zaváhala Naja, "byli jste téměř mrtví,napila jsem se vaší krve a dala vám napít té svojí…" vyhrkla najednou.
"Co to znamená?"
"Ty a Tom jste se stali krvelačnými upíry!"
Kevin zůstal jako opařený sedět na posteli.
"A Tom? Jak to přijal?"
"Ten se ještě neprobudil."
"A to je špatné?"
"Regenerace probíhala déle, než jsem čekala. Teď je u něj Simon, Danny a jeden kluk…" začala se ošívat Naja.
"Kluk?"
"Jo, vypadá mile…"
"Jméno," přerušil ji Kevin, i když věděl, o koho jde.
"To nemusíš vědět.."
Kevin se chvíli nedůvěřivě díval do zdi, pak si povzdechl..
Keva ovanula vůně konvalinek. Naja ho zavedla do vedlejšího pokoje, kde ležel Tom. Kolem něj seděl Danny,Simon a ten Kluk.
"Tome," zašeptal Kevin a vrhl se k posteli.

FFka-Upíři 4.část

11. března 2011 v 15:33 | Max
"Cílem vaší zkoušky bude prokázat sílu, soudržnost, odvahu a také rychlost, pozornost a trpělivost," řekla Naja.
"Můžete začít!" ozvala se Akaša, která byla skrytá ve stínu.
Ze všech rohů místnosti se na něj začali hrnout zlý upíři.Kevin se postavil a začal útočit. Za několik minut odrovnal většinu upírů, ale nakonec se skupince upírů podařilo unést Toma. Kevin se k nim vrhl a snažil se ji zachránit. V okamžiku, kdy se mu to povedlo, všichni upíři zmizeli.

"Výborně," zahalasila Akaša, "prokázal jsi sílu a soudržnost. Keve, tím, že jsi zachránil Toma, si prokázal i odvahu."
Kevin se mírně začervenal a Naja křikla: "Pokračujte."
Strop se začal propadat. Těžké kameny padaly na Kevina, že jen tak-tak stačili uskakovat.
V jedné chvíli zůstal Simon stát na místě a padal na něj balvan, když Tom vykřikl: "Pozor!" Vrhl se se Simonem v náručí na zem, kam za chvíli spadl kus betonu.
"Díky Tome, to bylo o fous," řekl Simon.

Znovu vše ustalo, kameny zmizely, ale díry ve stropě zůstaly a skrze ně sem dopadaly sluneční paprsky.
"Bravo, rychlost a pozornost je vám vlastní." To už se k nim blížila Naja. Když byla skoro u nich, všiml si Tom, že Naja jde přímo na jeden ze slunečních paprsků.
"Stůj, tam nechoď!"
Naja se jen usmála a řekla: "Další důkaz vaší pozornosti. Teď už vás čeká jen jedna zkouška. Rozdělejte s tímto oheň." Podala jim klacíky a slámu. "Hodně štěstí!" popřála jim a znovu se vzdálila.
Místností začal proudit silný vítr a slunce zahalil velký bouřkový mrak. Začalo pršet.
"Rychle, ať ty věci nenamoknou!" zvolal Tom. "Poraď si s tím sám, když jsi tak chytrej!" zavrčel Simon, který schytal studenou sprchu.

"To je zkouška trpělivosti a soudržnosti," okřikl ho Bill a rozdala jim úlohy, kam si mají stoupnout. Danny rozdělával oheň, Tom seděla po pravici,Kevin po levici a Adam stál a byl nakloněn nad slámou.
Během několika minut se jim povedlo rozdmýchat plamínek.
Déšť rázem ustal a Akaša začala tleskat. "Bravo. Máte naši poctu. Nikdy jsem nic takového neviděla. Patří vám naše náklonnost a dovoluji Naje, aby vás doprovázela na cestách. A… slunce jí neublíží. Nebojte, pomůže vám s Andrejem."
"Jak víte o Andrejovi?" Trhl sebou Kevin.
"My víme mnohé," řekla Naja.
Přišli zpátky do domu a zjistili, že v Království strávili celý den.

Naja pozvedla obočí a řekla: "Měl bys nám Kevine říct všechno, než do tvých rukou vložíme své životy."
Kevin si povzdechl a povyprávěl jim vše. Jak čekal, viděl zděšené obličeje svých kamarádů a padaly otázky ohledně Andreje.
"Opravdu ho tedy musíš zabít?" ptal se Simon.
"Musíme přijít na nějaký způsob, jak ho dostat…" přemýšlel Danny.
Debatovali takto dlouho do noci, až Naja řekla: "Dost, zítra vyrážíme…"
"Nezlob se Najo, ale rád bych tam letěl jen s Tomem!" přerušil ji Kevin a myslel si, že Naja nebude souhlasit, ale ona jen přikývla. "Dobrá tedy, ale teď pojďme spát!"

Rozešli se do pokojů. Simon byl s Tomem a Najou, a Danny s Kevinem. Nikdo dlouho nemohl usnout, jelikož každý přemýšlel o věcech stejných a přitom tak odlišných…
Ráno vstávali okolo desáté hodiny. Kevin a Tom se připravili na cestu a přisedli do kuchyně k ostatním. Naja vyprávěla Dannymu a Simonovi o rituále, který prováděla s tím chlapcem.
"…Byl to vlastně jen obřad výměny krve. Nevycházíme lovit tak často a tak si mezi jednotlivými kmeny vyměňujeme krev, jako potravu. Chlapec se jmenoval Nero, byl syn dědice trůnu… Jeho sestra Carmen mě nemá moc ráda…"

Vzhlédla a uviděla Kevina.
"Vyrážíte tedy?" zeptala se.
"Jo," zazněla krátká odpověď.
"Očekáváme vás v osm večer. Já zatím budu tyhle dva učit jak se nejlépe ubránit."
"Dobře." Přikývl Kevin.
V klidu se nasnídali.
"Čeká nás tříhodinový let, Tome, musíme jít!"
Vyšli před dům, kde Kevin s Tomem vylétli.

FFka-Upíři 3.část

11. března 2011 v 15:22 | Max
Z domu zbyly jen trosky, ale s pomocí Alexe ho alespoň trochu opravili. Udělali tam kuchyň a prozatím tři pokoje s koupelnou. Víc nepotřebovali. Trvalo jim to celkem dva dny.
Třetí den ráno se Kevin vypravil do sklepení. S ním šli samozřejmě i jeho přátelé. Sklep byl rozlehlý a na konci byly černé jakoby ohořelé dveře. Kevin popošel blíž..
Vydali se napříč černou chodbou. Bloudili chodbičkami už pěknou chvíli, když se vynořili v nádherném rudočerném sále.
Uprostřed stáli dívka s chlapcem a vypadali, že si něco spolu šeptají.
Simon se zatvářil vyděšeně a zaraženě zároveň. "Keve, pojď," zašeptal, ale jeho hlas se rozlehl místností, jakoby křičel.
Dívka sebou trhla, až jí měděné vlasy zavlály. Chlapec, se kterým se objímala, spadl s divoce se zvedajícím hrudníkem na zem. Na krku měl dvě malé ranky, ze kterých mu tekla krev.
Dívka pronesla melodickým hlasem: "Co jste zač? Mé jídlo?"
Neznámá se zasmála: "Ach, svačina s pobavením."
Tom se zamračil a řekl: "Žádná svačina! To z tebe brzy bude škvarka.
Upírka zbledla.. (jak někdo bledý může zblednout :-D ale nevadí, hrabalo ne :D).
"Vás jsem tu dlouho neviděla. Omlouvám se, nepoznala jsem vás!"
"Heh?" hlesl Kevin.

Upírka si ho prohlédla. "Zdáte se být mladší." Ty jsi James?"
Kevin nervózně odpověděl: "Já… nejsem James… moji rodiče jsou mrtví… Tohle jsou mí přátelé… A toto je Tom"
"Upírka se sladce usmála. "Pojďte za mnou… A vítejte v Království krvelačných upírů…"

Šli znovu potemnělou chodbou. Upírka se pořád usmívala a potají se dívala na Kevina… a Kevin na ni.
"Rudé vlasy, rty….oči má černé.…" Tok jeho myšlenek přerušila dívka: "Už tam skoro jsme!"
Ale i ona upírka přemýšlela podobně.
"Patnáct let jsem ho neviděla… James se tu naposledy ukázal, když měl ročního syna… Byli mi tehdy dva roky. Tenhle kluk vypadá jako on, ale oči má po Mamince… tak že je k nakousnutí…" Tajemně se usmála.
Došli do velké místnosti, na jejímž konci stál velký, vyřezávaný trůn.
"Paní Akašo," uklonila se směrem k trůnu.
Ze stínu jednoho sloupu vyšla překrásná upírka.
"Přeješ si,?"
"Přivádím nového dědice, paní," oznámila upírka.
"Vítej dědici! Budeš podroben zkoušce, zda-li si zasloužíš přátelství našich upírů," řekla bez okolků.
"A… Ano, paní Akašo," poklonil se Kevin.
Následujte Naju, mou dceru, nástupkyni na trůn. Odvede vás do komnaty zkoušek," pokynula jim Akaša a odešla.
"Pojďte!" pobídla je Naja.

FFka-Upíři 2.část

10. března 2011 v 18:02 | Max
Kevina probudil křik Justinka: "Vstávej, nemysli si, že se budeš celý den válet!"
Kevin se unaveně posadil. Bylo osm ráno.
"Takže jenom sen?" pomyslel si, ale z omylu ho vyvedl růžek obálky, který se válel na zemi.
"Tak asi ne!" zaradoval se, ale jeho úsměv povadl ve chvíli, kdy se domem rozlehl hlas maminky: "Co jsem ti řekla,Keví ?"
Kevin se nasupeně oblékl,a sešel do kuchyně.
A na stole ležel kus papíru na kterém stálo:
Milý Kevi!
Přejeme ti vše nejlepší k tvým narozeninám.Netrap se kvůli mamince, ona by si to jistě nepřála… I nám schází.. Brzy pro tebe přijedeme… Danny a Simon..
Kevímu ukápla slza a smutně se usmál. "Jen maminka věděla, jak se cítím!"

Vrátil se zpátky do pokoje a sbalil si všechny své věci.

Na náměstí o osm hodin později…

"Jakto, že zmizel?" vyhrkl Simon
"Prostě tam není. A Adam a Sam nám řekli, že se odstěhoval!"

"Kevine!" vykřikl Simon.
"No?" uculil se Kevin.
"Jsi to ty?" zeptal se nevěřícně.
"Ne, nejsem! Stojí tu před tebou svatej Petr."
"Kde jsi byl?" dožadoval se odpovědi Simon.
"V Londýně."
"Ani nevíš, jaký jsme měli strach."
"Klid, Simone, klid. Letěl jsem tam, abych zjistil v jakém stavu je dům. Chci se tam odstěhovat a chci, abys ty, Danny a Tom šli se mnou!"
"Já taky?" Trhl hlavou Tom. Kevin přikývl.
"To tedy ne!" Zakročil Alex.
"Lexí, nech je jít. Jestli to opravdu chtějí, nezastavíš je!" řekl Bill

Alex se na ně chvíli nasupeně díval, ale pak řekl: "Dobrá tedy."
"Hurá!" zaznělo trojhlasně a trojice si šla zabalit věci…

"Co budeš dělat s domem?" zeptal se Bill Kevina.
"Zatím jen malinko opravím, aby byl obyvatelný a pak uvidím…" odvětil Kevin.
Bill řekl: "Pomůžeme ti ho opravit, ale co hodláš dělat?
"Budeme se učit doma! Do školy se nevrátím, mám v plánu učit se černou magii…"

Simon, Tom a Danny se vrátili s kufry a Alex objal Kevina a řekl: "Ach, děti… opatrujte se!"
Simon se usmál a řekl: "Vyrážíme!"
 
 

Reklama